Oblačnost a oblaky
Oblačnost je mírou pokrytí oblohy oblaky. Množství oblačnosti je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem, neboť oblaky hrají zásadní roli v energetické bilanci Země. Oblačnost se udává v osminách pokrytí oblohy:
- 0/8 jasno – obloha je zcela bez mraků
- 1/8 roztroušená oblačnost – ojedinělé malé mráčky, ale většinou bez mraků
- 2/8 skoro jasno – většina oblohy je ještě bez oblačnosti
- 3/8 malá oblačnost
- 4/8 polojasno – polovina oblohy pokryta oblačností
- 5/8 oblačno
- 6/8 velká oblačnost – většina oblohy je již zakryta oblačností
- 7/8 skoro zataženo – obloha je téměř zakrytá oblačností
- 8/8 zataženo – obloha není přes mraky vůbec vidět
Někdy je používáno ve slovním vyjádření pro zjednodušení jen pět hodnot (jasno, skoro jasno, polojasno, oblačno a zataženo). Dříve byly pod pojmem oblačnost chápány všechny oblaky a jejich skupiny, přičemž se uvažovala oblačnost nízká, střední, vysoká, konvektivní, orografická, proměnlivá a jiná další. Dnes se užívá označení oblačnost pouze pro množství oblačnosti.
Oblak je viditelná soustava malých částic vody nebo ledu (případně jiných látek) v atmosféře Země. Oblaky vznikají tehdy, když vlhkost vzduchu zkondenzuje na vodní kapky nebo ledové krystalky. Výška, ve které se děj odehrává, bývá různá a hranice, za kterou se voda v plynném skupenství mění na kapalinu, se nazývá rosný bod. Závisí na stabilitě vzduchu a množství přítomné vlhkosti. Studená oblaka tvořící se ve velkých výškách obsahují pouze ledové krystalky, nižší, teplejší oblaka obsahují pouze vodní kapky. Často se objevuje mylný názor, že oblaky jsou složeny z vodní páry. Není to pravda, protože samotná vodní pára je neviditelná bez ohledu na výšku a hustotu. Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném skupenství (zdroj: Wikipedie).
Podle výšky se dají oblaky zařadit mezi vysoké (5 až 13 km nad povrchem Země), střední (2 až 7 km) a nízké (0 až 2 km). Bouřkový oblak cumulonimbus není zařazen do žádné výškové kategorie, protože se rozprostírá současně ve všech uvedených výškách. Největší výška, ve které se ještě oblaky běžně nacházejí, je 20 km, ale pouze v rovníkových oblastech, v našich zeměpisných šířkách to bývá kolem 13 km. Minimální výška není nijak vymezená, protože oblak může doslova “ležet na zemi” a nazývá se pak mlha.
Základní třídění oblaků je podle jejich tvaru. Toto určování je založeno na Mezinárodním atlasu oblaků, který vydává Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organisation WMO). Zahrnuje deset základních druhů oblaků:
- Cirrus
- Cirrocumulus
- Cirrostratus
- Altocumulus
- Altostratus
- Stratocumulus
- Cumulus
- Stratus
- Nimbostratus
- Cumulonimbus
Jejich výškové rozložení je schematicky znázorněno na následujícím obrázku:
