ZÁKLADY METEOROLOGIE (5)

Cirrus (Ci) je oblak, který tvoří jasně bílá jemná vlákna, skoro vždy průsvitná a bez vlastního stínu. Je to typický oblak vysokého patra (8 až 13 km). Cirry jsou složené výhradně z ledových krystalků. I když pokrývají velkou část oblohy, slunce skrz ně snadno prosvítá a člověku se může zdát den jako slunečný a pěkný, přestože přitom může být skoro zataženo. Z cirrů nikdy nepadají atmosférické srážky. Jejich výskyt a rychlý pohyb po obloze bývá často příznakem blízkosti atmosférické fronty. Vyskytuje se však i v oblastech vysokého tlaku vzduchu.

Cirrostratus (Cs) je charakterizován jako průhledný bělavý závoj s vláknitou strukturou, ale může být i bez zjevné struktury. Skládá se převážně z ledových krystalků, protože je oblakem ledovým, nevypadávají z něj srážky. Vzniká pozvolným stoupáním rozsáhlých vrstev vzduchu do velkých výšek, cirrostratus se řadí mezi oblaky vysokého patra. Pro cirrostratus je charakteristické prosvítání Slunce či Měsíce. Pokud prosvítá Slunce, pak předměty na zemi vrhají stíny. Jediná výjimka nastává v zimě, kdy je Slunce natolik nízko nad obzorem, že oblakem neprosvítá. Výskyt tohoto oblaku většinou doprovází přibližování teplé fronty a brzké zhoršení počasí.

Cirrocumulus (Cc) se vyskytuje na obloze poměrně zřídka. Připomíná drobounké vločky nebo chumáčky, jejichž úhlový rozměr nepřesahuje jeden úhlový stupeň. Vločkovitá struktura oblaku je víceméně pravidelně uspořádaná. Části oblaků nemají vlastní stín a pokrývají oblohu v horní části troposféry. Je také složen z ledových krystalků. Tvarově se cirrocumulus podobá oblaku altocumulus. Z cirrocumulu nevypadávají srážky. Signalizuje pozvolný příchod nestálého počasí.

Altostratus (As) je typický frontální oblak, jehož horizontální rozměry jsou stovky až tisíce kilometrů a vertikální rozměry v řádech stovek metrů. Je to vláknitá nebo žebrovitá oblačná plocha šedivé nebo i tmavší barvy, slunce občas prosvítá pouze jako šedá skvrna. Je složený z vodních kapek a ledových krystalků. Je-li altostratus dostatečně hustý, může z něj nad velkým územím pršet nebo sněžit.

Altocumulus (Ac) se sestává ze skupin oblaků kupovitého charakteru s odstíny bílé nebo šedé barvy, popřípadě obojí. Vzniká podobně jako altostratus, rozdíl spočívá v ovlivnění instabilitou okolní atmosféry, takže obláčky získávají typickou kupovitou strukturu. Tvoří je drobné kapičky vody, avšak při velmi nízkých teplotách mohou vznikat ledové krystaly. Altocumuly se vytváří v oblasti středního patra (1,5 až 7 km) při okraji rozsáhlé vystupující vzduchové vstvy. Mají vlastní stín, který může být i markantní, avšak průstvitnost altocumulů je proměnlivá. Měsíc i Slunce pouze prosvítají, jejich kotouč je neohraničený, kolem se vytváří malý kruh.

Nimbostratus (Ns) má horizontální rozměry tisíce kilometrů, vertikální mohutnost až několik kilometrů a vypadávají z něho trvalé srážky, ať déšť, sněžení nebo jejich kombinace. Srážky nemusí dopadat na zem a vzniká tak virga, v tom případě se mrak zdá být ze spoda rozostřený a modrý. Často se pod nimbostraty tvoří nízké cáry oblaků, které se spojí v celkem souvislou vrstvu. Těmto cárům se říká fractostraty nebo fractocumuly, podle toho, zda se víc podobají cumulům nebo stratům. Téměř vždy začne pršet až když se tyto oblaky utvoří. Většinou je tento mrak špatného počasí smíšený, tj. skládá se jak z vodních kapek, tak z ledových krystalků. Obvykle zatahuje celou oblohu, má barvu temně šedou a vzhledem k velké mohutnosti jím slunce neprosvítá. Jelikož je oblak vertikálně hodně rozsáhlý, často zasahuje do vysokého nebo nízkého patra i když patří k oblakům středního patra.

Stratus (St) je oblak, který se v podstatě neliší od mlhy. Vyskytuje se v nejnižších výškách, často jen několik metrů nad zemí. Vzniká nejčastěji z mlhy, jejíž spodní hranice se zvedá od zemského povrchu do větší výšky. Trvá-li inverzní počasí po několik dní, může stratus jako jednolitá mlhavá šedá vrstva zatahovat oblohu a skutečně velmi negativně ovlivňovat psychiku člověka. V pozdním létě, kdy se noční inverze a s nimi spojená oblačnost typu stratus v dopoledních hodinách rozpouští, mohou přecházet tyto oblaky do tvarů stratocumulus až cumulus. Na podzim a v zimě často vypadává ze stratu mrholení.

Cumulus (Cu) má svůj specifický tvar a způsob vzniku. Vždy vzniká v důsledku vzestupných proudů v atmosféře, k nimž typicky dochází na studené frontě nebo jde o termickou konvekci, přičemž v řadě případů jde o souhru obou vlivů. Studená fronta s sebou přináší labilní teplotní zvrstvení, to je však jen jednou z podmínek vzniku konvekce, konvekci pak vyvolá nebo významně podpoří ohřev povrchu země sluncem a následný ohřev vzduchu od povrchu země, jako by šlo o normální termickou konvekci. Cumulus může vznikat i v důsledku vzestupu větru na horské překážce, tento způsob vzniku je ale v podmínkách České republiky méně typický a mohou v tomto případě vznikat i jiné typy oblaků. Ve všech případech je vznik oblaku typu cumulus dán tím, že při vzestupu se masa vzduchu dostává do větší výšky, kde je nižší tlak okolní atmosféry a v důsledku toho dochází k rozpínání a následně k ochlazování stoupající masy vzduchu. V určité výšce klesne teplota stoupající masy vzduchu pod rosný bod, dojde ke kondenzaci vody ve stoupajícím vzduchu a vznikne oblak. Výška, kde ke kondenzaci dojde, je přesně daná působícími vlivy, v případě že jde o termickou konvekci, nazývá se tato výška konvektivní kondenzační hladinou. Cumulus je obvykle zdrojem srážek až ve stadiu cumulus congestus a tento oblak je typickým zdrojem letních přeháněk.

Stratocumulus (Sc) je nejrozšířenější oblak v atmosféře celé planety. Je spolehlivým ukazatelem vlhkosti ve spodních vrstvách atmosféry i konvekce (vzestupného pohybu) uvnitř oblaku. Řadíme jej k oblakům nízkého patra. Vyskytuje se ve výškách od několika desítek nebo stovek metrů nad zemí až do výšky kolem dvou kilometrů. Má podobu kupovitých valounů nebo peřin, často šedé barvy. Někdy může zatahovat celou oblohu a mohou z něj vypadávat srážky, vždy jsou však pouze slabé intenzity. Stratocumulus vzniká rozpadem jiného druhu oblaku – nejčastěji typu cumulus. Je složený většinou z vodních kapiček, někdy s příměsí ledových krystalků. Kupovitý tvar, který postrádá ostře ohraničené okraje je důsledkem slabé instability v oblaku.

Cumulonimbus (Cb) je bouřkový oblak, který roste do velkých výšek kolem 5 až 15 km, díky proudění ve vyšších vrstvách atmosféry mívá jeho horní část typický tvar kovadliny. Vertikálně nejmohutnější, bouřkový oblak, jehož spodní základna se obvykle nachází ve spodním patře a bývá tmavá s roztrhanými mraky. Vyvíjí se obvykle proměnou ze silně vyvinutých oblaků typu Cumulus congestus a vyskytuje se nejvíce v letních měsících jako doprovodný jev vlhkého počasí a větších veder, nebo jako nástup studené fronty, kde hraje roli široce rozpoloženého oblaku s možností velkého výskytu bouřkové činnosti zejména na začátku fronty.